Ženy, které se jen tak něčeho neleknou!

17.06.2018

Denča, Anča, Péťa, Klára, Martina, Terča, Týna, Simona a mnohé další... Co mají tyto jména společné? Je to jednoduché. Jde o ženy, které se rozhodly, že půjdou do boje se smrtkou, s lidskou nepozorností, rychlostí a mnohým dalším. Do boje s faktory přímo vázajícími se na povolání záchranářů - ať už v podobě řidiček, zdravotnických záchranářek či lékařek. Žen u záchranné služby znám mnoho, znám jejich nelehkou práci, a proto jsem se rozhodl napsat tento článek. Zatímco v nemocnicích jsou zdravotní sestry vesměs ryze opravdu jen ženy, u záchranné služby tomu tak není. Není tomu tak a je to dobře, i když si někdy dotyčné sáhnou na samé dno svých sil. 

Alkohol a drogy nadělají někdy mnoho problémů...

Asi všichni ti, co nikdy záchrannou službu nepotřebovali, neznají jí, neznají principy toho, jak tato práce vypadá, moc netuší, o čem vlastně všem ta práce je. Ano, každý si asi vybaví, že se jedná o pomoc těm, kteří pomoc potřebují akutně a jejíž stav je natolik závažný, že se do nemocnice nedokáží dopravit sami - skutečnost je trošku jiná, avšak to v tomto článku neřešme. Někdo si určitě i domyslí, že tyto ženy se musí věnovat i těm, kteří jsou v jiných stavech - ve stavech zfetovanosti či opilosti. A v tu chvíli to právě ženy u záchranné služby nemají nikterak jednoduché. Znám však ze svých zkušeností mnoho slečen a dam u záchranky, které se s tím nemažou a jdou proti takovým poměrně tvrdě - což je moc dobře! 

Ačkoliv téměř vždy posádky záchranných služeb pracují ve dvojici, jsou chvíle, kdy dotyční mají možnost dotyčné ženy napadnout. Ať už při samotném ošetřování či při transportu do nemocnice. Naštěstí se toto nestává často, avšak i já jsem byl svědkem události, kdy jednu ze záchranářek napadl jeden z pacientů - no spíš jakýchsi "štangastů", kteří si vždy něco píchnou, někde si ustelou a záchranná služba pak má práci na světě. Naštěstí se toto opravdu neděje nikterak často, ale... 

Třicet kilo? Žádný problém! 

Fakt, díky kterému je třeba před všemi holkami, slečnami a dámami u záchranné služby smeknout, je i váha samotného vybavení, které těmto andělům pomáhají v tom, aby dokázaly ony samy pomoci těm, kteří jejich pomoc potřebuji. Nezdá se to, ale když jedete jako dvoučlenná posádka RZP na některou ze závaznějších událostí, berete s sebou ze sanitky mnoho věcí. 

Začneme-li u záchranářského batohu či kufru, někdy se pohybujeme i okolo třiceti kilo, dalších zhruba deset má monitor životních funkcí, něco málo váží i odsávačka, pár kilo se najde i díky kyslíku a pak samozřejmě jsou další přístroje a kusy vybavení zachraňující životy. Leckdy přijedete na takové bezvědomí do bytového domu bez výtahu, vybíháte z automobilu, berete si všechny důležité předměty a běžíte do čtvrtého patra, kde následně provádíte klidně i třicet, čtyřicet, padesát či i více jak šedesát minut resuscitaci. Pravda, určitě vás dojede posádka s lékařem, takže minimálně dvě další osoby jsou na místě, ale... Furt jste tam jen čtyři. Čtyři lidé, kteří se střídají v masáži srdce, v podávání kyslíku, zavádění léků nitrožilním vstupem a mnohým dalším. 

Když máte štěstí, a když ho má hlavně pacient, podaří se vám pacientovi srdeční akce obnovit. V tom případě je třeba pacienta zaléčit tak dobře, aby zvládl transport do sanitního vozu... 

Nosítka? Tak na ty v bytovce či paneláku zapomeňte! 

...Je třeba tedy pacienta do sanitního vozidla transportovat. Avšak bez nosítek, protože s těmi v bytovkách a panelových domech nemáte žádnou šanci. Pokud je pacient lehčí, zvládnete to ve čtyřech, pokud nikoliv, musí přijet hasiči. Každopádně při takovém výjezdu na místě mohou být klidně dvě nebo tři ženy. Je třeba doběhnout do sanitního vozidla pro speciální transportní plachtu. Zajištěného pacienta (zaintubovaného) naložit do plachty, sbalit všechny důležité předměty, se kterými jste do bytu vyběhli a připravit se k transportu. Při samotném transportu je však třeba hlídat přístroje, které pacient se znovuobnovenou srdeční akcí má pro kontrolu jeho životního stavu. Samozřejmostí je monitor, předměty k zajištění dýchání, nějaký "oxík" (přístroj na zkoumání okysličení krve), kapačka a mnoho dalšího. S tím vším musíte pacienta transportovat do sanitního vozidla. K tomu na zádech máte batoh vážící i více jak třicet kilo! 

Jste dole, nyní je čas pacienta naložit na nosítka, transportovat do sanitky a následně se vypravit do nemocnice. V nemocnici jste opět ve čtveřici a k tomu personál nemocnice. Nyní je třeba pacienta odstrojit, předat na přístroje v nemocnici a vše potřebné sbalit... Tím pro vás práce u tohoto výjezdu končí. 

Končí práce u výjezdu, který nebyl nikterak lehký. Nebyl lehký psychicky a hlavně fyzicky. I tak ale u takového výjezdu zasahují zástupkyně něžného pohlaví, které všechno z jmenovaného musí zvládnout. U záchranné služby totiž vůbec neplatí, že se ženami se potkáte jen na 155! Což je opravdu dobře. 

Je nezbytně nutné všem těmto ženám poděkovat za to, co dnes a denně (ne, nechodí každý den do práce...) předvádějí a jak se snaží pomoci tam, kde je to třeba. Je třeba poděkovat i za to, na co vše mají nervy a co vše zvládají! 

PS. Holky, co mne znáte a zapomněl jsem na vaše jméno, nebylo to chtěné... :-) A Pétě s Denčou díky za možnost zveřejnění fotografie.