Zdeněk Drexler je (ne)obyčejný policista s (ne)obyčejným posláním...

23.06.2018

Je mou velkou ctí, že vám mohu v dnešním článku přinést rozhovor s policistou, který svým posláním funguje u PČR tak trochu jinak. Nepomáhá jen obyčejným lidem, ale hlavně svým kolegyním a kolegům jakožto předseda Unie bezpečnostních složek. Zdeněk, kterému je čerstvých 38 let, je již třináct let ve služebním poměru u Policie České republiky, kdy prošel několika útvary. Jak se ale dostal k Unii BS? A jak to vše lze skloubit s rodinou, s malou dcerou a mnoho dalšího se dozvíte v dnešním rozhovoru.

Jelikož již Zdeňka nějaký pátek znám, rozhovor probíhal v přátelské atmosféře bez nutnosti vykání, proto i já vám přináším rozhovor v přátelské verzi. Určitě se vám všem vyplatí číst rozhovor až do konce, protože se možná dozvíte něco, co jste možná netušili a zejména příslušnice a příslušníky Policie České republiky bychom společnými silami mohli potěšit, neboť to konečně vypadá, že i oni se dočkají dalšího přidání - a tentokrát opět férového! 

Vím, že jsi Policii ČR věnoval hodně času. Nyní jsi předseda Unie bezpečnostních složek, nechybí Ti ta ,,obyčejná práce"? 

Musím se přiznat, že mnohdy ano. Byl jsem takřka 10 let i člen Krajské pořádkové jednotky a její opuštění pro mě byla malá tragédie. Ale volba byla - předseda Unie bezpečnostních složek a pomáhat příslušníkům nebo nadále ,,sloužit" lidem. Volba padla na Unii BS, protože občanům pomáhá spousta příslušníků, zatímco příslušníkům naopak takřka nikdo.

Pokud chybí, nepřemýšlel si nad tím, že by si se výkonu vzdal? 

Jak jsem uvedl v předchozí odpovědi, tak chybí, ale já bych chtěl pomáhat a chránit práva příslušníků tak, aby oni pak mohli pomáhat občanům. Tedy aktuálně mám předsednický mandát do jara 2021 a pokud se nic nezmění, chtěl bych vydržet na postu předsedy do jeho konce.

Co je vlastně Tvou prací u Unie BS? 

Mou náplní práce je chránit a prosazovat práva příslušníků bezpečnostních složek - policistů, hasičů, příslušníků Vězeňské služby ČR, Celní správy ČR a nejnověji také strážníků obecních a městských policií a také vystupovat za Unii BS navenek. K tomu všemu slouží vesměs jednání, návrhy na zlepšení podmínek výkonu služby, využíváme také právních služeb a spousta dalšího.

Jak si se k tomu dostal? 

V roce 2008 jsem postřehl existenci Unie bezpečnostních složek a její činnost se mi zalíbila. V roce 2011, když jsem ukončil studium na Policejní akademii ČR v Praze, jsem založil základní organizaci "ZO UBS Most". A dále to pak šlo ráz na ráz. Postupem času jsem se stal krajským koordinátorem Unie BS v Ústeckém kraji, následně pak místopředsedou výkonného výboru Unie BS pro Policii ČR, pak jejím předsedou a loni jsem byl zvolen předsedou Unie bezpečnostních složek.

Vím, že jsi vyšetřovatelem u jedné ze SKPV. Když teď jsi tolik vidět, nemáš strach? 

Určitě nemám. S rizikem nějakých nepříjemností musí policista vždy počítat. Všichni kolegové v uniformě toto mají stejné a určitě mnoho z nich již slyšelo výhrůžky typu "tebe svléknu z uniformy" nebo "víš ty, kdo já jsem?", případně "až tě potkám v civilu, tak si to s tebou vyřídím". Jsou skutečnosti, které prostě musí policista přejít, jinak b se z toho zbláznil. :-) 

Ať už teď, když jsi předsedou, tak předtím, když si byl vyšetřovatelem, jak si relaxoval? 

Relax je pro mě sport. Běhání a posilovna. V letech 2016 a 2017 jsem uběhl Pražský maraton, v roce 2017 pak vynikající týmová záležitost - štafetový běh Vltava run, ve volném čase se pak věnuji i správnému stravování. Stejně důležitý relax je ale pro mě i moje dcera, která je jako všechny děti radostí i starostí. :-) Se svou přítelkyní pak rád zajdu do společnosti (divadlo, kino) nebo jen tak na procházku. Bohužel při mém vytížení toho volného času není moc na rozdávání.

Všiml jsem si tetování, které Tě zdobí. Má pro tebe nějaký význam?

Ano, má. Na rameni mám válečníka se štítem, ve kterém je český lev a na krku má křesťanský kříž, což pro mě symbolizuje ten boj za spravedlnost. A na předloktí mám vyobrazený znak "Boxer 201", což je družstvo pořádkové jednotky, ve kterém jsem působil a stal se pro mě srdcovou záležitostí.

A co na Tvé působení v Unii bezpečnostních složek říkají kolegové? 

Co na to kolegové, je spíše otázka pro ně. Věřím tomu, že většina ocení to, že za ně někdo řekne problémy nahlas, protože mnohdy, když se ozvou sami, stanou se terčem perzekuce ze strany nadřízených. Hlas odborové organizace je pro ně přeci jen trochu "bezpečnější".

Jsou rádi, že se za ně pere někdo, koho oni osobně znají? 

Snad ano. :-) 

Prozradíš mým čtenářům něco, co aktuálně chystáte a co by Tvé kolegyně a kolegy mohlo hodně zajímat? 

V současné době probíhají argumentačně poměrně náročná jednání týkající se mzdových podmínek. Jedná se o navýšení tarifních tabulkových platů a navýšení zvláštního příplatku, tzv. "rizikáč". Z ministerstva financí padly, pro nás, naprosto nepřijatelné návrhy - tabulky zvýšit o 2% a "rizikáč" na spodní zákonnou hranici, tzn. 5000,- Kč. Jsem rád, že tady jsme ve shodě jak s ministerstvem vnitra, tak s policejním prezidiem a "rizikáč" chceme spravedlivě v celé škále, tedy 5 - 10 tisíc a tarifní tabulky o více, než dvě procenta, protože dvě procenta sotva pokryjí inflaci, což považuji za plivnutí do tváře všem sloužícím příslušníkům. Pokud nedojde ke změně, mám v hlavě připravenou protestní akci, která u bezpečnostních sborů nemá obdoby. Stejně jako jsme první na Fontáně v roce 2007, po jedenácti letech si zopakujeme něco ještě důraznějšího.

Jaké to vlastně je rvát se za své sestry a bratry v uniformě? 

"Rvu" se za ně velmi rád a když se cokoli podaří, mám radost.

Není Ti někdy líto toho, že ne vše zvládneš? 

To máš pravdu, mrzí mě to. Někdy vidím, že postup nebo rozhodnutí jsou nespravedlivá, dokonce i protizákonná, což je pro mě, zejména u policie, nepřijatelné. Jsem si však vědom toho, že nikdo z nás nemá červený plášť Supermana a všechno zachránit nedokážeme. Děláme vše, co je v našich, byť někdy omezených, možnostech.

Jakou bereš mzdu za práci v Unii bezpečnostních složek a co tví kolegové?

Z Unie bezpečnostních složek nebere nikdo žádnou mzdu. Všichni jsme placení pouze svým bezpečnostním sborem, takže já jsem placen jako řadový vyšetřovatel, bez nároku na odměnu z mého oddělení, žádný přesčas, velmi nízké osobní ohodnocení. Ostatní kolegové jsou na tom velmi podobně. Veškeré finanční prostředky jsou použity na chod Unie bezpečnostních složek Proto si můžeme dovolit nízké členské příspěvky - nikdo z nás nebere plat ani nepořizujeme takřka žádný majetek. Výjimkou jsou drobnosti typu razítka, odznáčky, propisky apod... vše pro členy.

Určitě to není jen na Tobě, kdo Ti navíc pomáhá s tím, co děláš? 

Samozřejmě, že Unie bezpečnostních složek se nerovná Zdeněk Drexler. Pro každý bezpečnostní sbor máme tzv. výkonný výbor složený z příslušníků daného bezpečnostního sboru, protože přeci jen ti kluci rozumí své problematice nejlépe. Dle pak máme koordinátory v krajích a předsedy základních organizací. Jedná se vlastně o celou hierarchii "dělníků", kteří se snaží pracovat ve prospěch sloužících kolegů a já jsem jen ten, kdo to zastřešuje.

Spolupracujete s jinými subjekty?

Ano, určitě. Nejužší spolupráci máme se spolkem Veterán Policie České republiky, z. s., se kterým aktuálně pracujeme na vzniku nového zákona "O veteránech bezpečnostních sborů", dále pak máme smlouvu s Asociací samostatných odborů, které jsou členem Tripartity, úzce spolupracujeme s panem poslancem JUDr. PhDr. Zdeňkem Ondráčkem, Ph.D., pak také s jinými odborovými organizacemi a mnohými dalšími subjekty.

Co bys řekl čtenářům na závěr?

Velmi rád bych je požádal o podporu. Pomáhejte nám pracovat. Odborová organizace bez správných lidí a bez dostatečné podpory ničeho pořádně nedosáhne. Odbory nejsem já sám, ani pár spolupracujících osob. Odbory jsou tak silné, jak silní jsou lidé v nich, jak velká je jejich členská základna. Pokud něco chceme prosadit, prosadíme to pouze společnými silami. 

Přeji všem krásné léto, užijte si zaslouženou dovolenou a držte nám pěsti v boji za lepší podmínky pro nás všechny.

Já mockrát děkuji Zdeňkovi za rozhovor a doufám, že jste se dočetli až sem. Mohu přislíbit, že takovým to rozhovorům se budu věnovat více a bude to stát opravdu hodně za to. 

Fotografie: Archiv Zdeňka Dlexlera