Vlasta Hirschkornova: Ta paní s rokem narození 1972 to jako myslí vážně?

27.01.2019

Již v mládí Vlasta Hirschkornova trénovala svou fyzickou zdatnost při jízdě na koních. Tu nyní využívá hlavně díky činnosti v Jednotce Sboru dobrovolných hasičů města Zruč, která spadá do kategorie JPO III. Na výjezd tak dobrovolní hasiči mají deset minut. Jednotku mužů k některým zásahům doprovází i Vlasta coby zdravotník a nositelka dýchací techniky. Ve volném čase se naplno věnuje činnosti v SDH, kde vykonává funkci vedoucí revizní komise. A také TFA, odkud také pramení její úsměvná historka...

Fotografie: Archiv Vlasty Hirschkornové 

Velmi fyzicky zdatná dobrovolná hasička pomáhající lidem v nouzi ve volném čase a bez nároku na honorář se mimo jiné věnovala i požárnímu útoku. Tam však něco Vlastě, jak sama říká, něco scházelo. Proto se rozhodla věnovat se TFA. Disciplíně, které se v drtivé většině věnují muži (výjimky se však najdou), a ve které je i velmi dobrá. Například v roce 2013 se účastnila TFA v Milevsku, kde se ocitla Vlasta na stupni vítězů - bylo z toho krásné třetí místo. A když se jednou chtěla účastnit soutěže v TFA v Tachově na západě Čech, přišla veliteli JSDH Zruč velmi zajímavá odpověď: "Ta paní s rokem narození 1972 to jako myslí vážně?". Myslela, a taky to zvládla bez ztráty květinky.

Fotografie: Archiv Vlasty Hirschkornové 

Jak jste se dostala k dobrovolným hasičům?

Pomáhala jsem kamarádce, která byla členkou SDH s pořádáním akci pro děti. V průběhu času mě napadlo, proč to taky nezkusit, a tak jsem se dostala k dobrovolným hasičům.

Cesta do výjezdové jednotky musela být složitá, nebo se pletu? 

Dostat se do výjezdové jednotky není nikterak složité. Jen si musí být člověk jistý tím, že to opravdu chce. Také tím, že přijdete o spoustu volného času. Na začátku vás čeká mnoho školení, výcviků. Naše práce je třeba i o údržbě techniky a dalšího zdokonalování se. Také je to o tom, že když začne houkat siréna a znít telefon, musí člověk klidně i ve dvě ráno běžet do hasičské zbrojnice a jet na pomoc lidem, kteří naši pomoc potřebuji. Já si byla ve všem jistá, šla jsem za svým snem - pomáhat lidem.        

Co Vy a strach? Nebojíte se, že jako žena můžete mít v některé oblasti nevýhody? 

Strach nemám. Mám kolem sebe opravdu super kolegy, takže mě takové myšlenky nenapadají. Možná jen jedna taková úsměvná... Všichni u hasičů musíme být ustrojeni stejně, takže helma, zásahové boty, kalhoty, kabát. No a teď se vám začne chtít na WC. Pánové to mají o dost jednodušší...   

Fotografie: Archiv Vlasty Hirschkornové 

Jak na vás koukají kolegové? A teď myslím i ostatní složky IZS. 

Myslím, že jsou na mě již tady na Plzeňsku zvyklí. Mám navíc mnoho přátel v řadách profesionálních hasičů. Je mi také velkou ctí, že se na ně vždy mohu obrátit. Jakmile přijdu pro radu, nebo se na něco podívat, tak mě přivítají velmi fajn a vždy mi pomohou.

A co veřejnost? 

A veřejnost? Ta je naprosto v pohodě. Nesetkala jsem se zatím se žádnými negativy. A kdyby se přeci jen nějaké negace našly, pokud budou oprávněné, vezmu si je k srdci, jinak dělám to, co mě baví. 

Působíte v jednotce jako zdravotnice. Máte ke zdravotnictví blízko?

Ne, nemám. Zdravotnictví jsem se začala věnovat až jako členka výjezdové jednotky. 

Kde dobrovolná hasička Vlasta Hirschkornova pracuje?

Pracuji u jedné nejmenované společnosti v Plzni vyrábějící toroidní transformátory. 

Jste žena, máte rodinu. Jak na to vše kouká rodina? 

Rodina mě velmi podporuje. Když je k nám občas slyšet siréna ze sousedního města, už se mě upozorňují, že já nikam nejedu. V našem městě se nehouká, takže mamka zůstává doma... 

Máte to v "rodu"? Je někdo u vás také hasič? 

Nemáme. Nikdo z naší rodiny u hasičů nebyl. A ani má devatenáctiletá dcera nezdědila vášeň pro hasičství. 

Fotografie: Archiv Vlasty Hirschkornové 

Děláte i TFA. Kdy a kde Vás můžeme vidět? 

Tento rok bych se ráda účastnila opět TFA v Milevsku. Musím však již na jaře začít trénovat, jelikož věk člověk nezastaví a každý rok je znát. 

Vaše největší úspěchy? 

Úspěchy? To je vlastně vše, co dělám společně s kolegy. Pro mě je například úspěch již jen to, že jsem ve výjezdové jednotce a mohu se podílet na záchraně osob, zvířat a majetku nás všech. Těší mě ale samozřejmě pohár za třetí místo v TFA v Milevsku. Úspěchem je ale jen to, že TFA dokončím. 

Sáhla jste si při TFA někdy na samé dno svých sil? 

Na dno si sáhne určitě každý. A kdo říká, že ne, tak nemluví pravdu. Celé TFA je opravdu velmi fyzicky náročné. Já sama si na dno sáhla několikrát. Začala jsem ale cítit ještě nějaké možné rezervy. Tak jsem si v duchu vynadala a zabrala jsem ještě více... A klaplo to! 

Myslíte, že na TFA mají i další ženy? 

Na TFA má každý, kdo sebere odvahu postavit se na start. 

Fotografie: Archiv Vlasty Hirschkornové 

A na to být v JSDH?

Ano, mají. Jen musí tvrdě makat a přijmout ten fakt, že spoustu času budou trávit mimo domov. Důkazem toho může být již jen to, že na Plzeňsku jsou ve výjezdové jednotce tuším tři další ženy.

Jak byste ženy k TFA a do JSDH lákala? Pojďte je nějak motivovat.

Nalákat? To přeci nejde. Tohle ženy musí mít již "v krvi". Pak si stačí jen říci, že všechno jde, když se chce. 

A co byste popřála čtenářům tohoto webu?

Čtenářům webu přeji hlavně to, aby nás (složky IZS) nikdy nepotřebovali. A pokud by se tu díky těmto článkům někdo, kdo by se chtěl něčemu podobnému věnovat, tak ať do toho jde! 

Vlasta Hirschkornova je první žena z rubriky "Ženy, které to dokázaly!". Pokračovat budeme hned další týden. Tentokrát se podíváme k záchranné službě. 

Vlastě mnohokrát děkuji za tento rozhovor a přeji jí, aby v Milevsku byla úspěšná a jen a jen se dařilo.