Proč k vám někdy záchranáři nevyrazí?

22.10.2018

Dnešní článek z rubriky "Proč...?" se bude věnovat tématu, které se lajkům může zdát "kontroverzní", respektive z jejich pohledu nehezké, avšak s tématem záchranné služby úzce souvisí. Úkolem zdravotnických záchranný služeb je pomoci na základě tísňové výzvy osobám přednemocniční neodkladná péče (PNP) se závažným postižením zdraví, anebo osobám v přímém ohrožení života. Posádky záchranné služby jsou na místa zásahů vysílány na základě tísňových volání - u volání to vždy začíná nebo taktéž končí. 

Po včerejším článku z rubriky "Denní práce na záchrance" na téma obyčejných výjezdů se vás řada ozvala na sociálních sítích s tím, že záchranná služba je leckdy zneužívána. To dokládaly i některé příklady z praxe, kdy záchranáři vyjíždí na čtyři roky trvající bolesti hlavy, osoby ležící na lavičkách atp. - pravda, u druhého případu nelze vyloženě o zneužití. Tomu, než záchranáři na místo zásahu vyjeli, předcházel telefonát na tísňovou linku 155. V prvním z těchto případů byl hovor patřičně "přikořeněn", jelikož se nejspíše mladík bál, že záchranáři na místo nepojedou. V druhém případě pak tak nejasný, že posádka záchranářů na místo prostě vyjela, co kdyby náhodou... A málokdo právě ví, že záchranáři na tísňové lince 155 mohou rozhodnout o nevyslání posádky. 

Rady, tipy, ale i kuriózní případy

Dá se obecně říci, že jsou čtyři tipy telefonátů na tísňovou linku 155. Do první kategorie spadají telefonáty, ze kterých je patrná život ohrožující indikace. K takovýmto případům takřka okamžitě vyráží posádky záchranné služby. Nezřídka kdy se u takovýchto hovorů stává, že operátorky/operátoři tísňové linky poskytují telefonicky asistovanou první pomoc. Typickým příkladem je náhlá zástava oběhu (NZO) s prováděnou TANR (telefonicky asistovanou neodkladnou resuscitací). 

Do druhé kategorie spadají telefonáty, kdy jde nejde o stav život ohrožující, ale mohlo by k takovému stavu dojít. Do takové kategorie by se daly zařadit výjezdy tipů bolestí břich, různé lehké dopravní nehody a jiné. V takovém případě bývá telefonát na tísňovou linku poměrně rychlý. Operátoři zjistí, co je potřeba, dají určité rady, jak se starat o pacienta do příjezdu záchranářů a hovor tím končí. 

Do třetí kategorie se dají zařadit telefonáty, které jsou buďto "z třetí ruky", anebo se záchranáři na místo posílají, neboť je situace nejasná. Co si představit pod telefonátem "z třetí ruky"? Na 155 volá nějaká osoba, která viděla dopravní nehodu, avšak neví, zda je někdo zraněný. Nebo někdo na ulici nalezne osobu, která se nehýbe, ale bojí se jí oslovit, protože se třeba bojí. Takového člověka však nenapadne nic lepšího, než zavolat tísňovou linku záchranářů. Ti na místo dorazí a zjistí, že osoba jen spí... O takovém výjezdu jste si včera v článku mohli přečíst také.

Konečně poslední, čtvrtou, kategorií jsou hovory, kdy z nějakého důvodu posádka záchranné služby na základě volání nevyrazí. Každému se může někdy udělat nevolno, zamotat hlava, nebo třeba vašemu dítěti nebude klesat teplota, budete se bát, a proto zavoláte na tísňovou linku 155. Za malou chvíli se vám ze sluchátka ozve erudovaná zdravotní sestra či zdravotnický záchranář mající vyšší odborné či vysokoškolské vzdělání, kdy na základě toho je vám velmi dobře schopna/ý poradit. Poradí vám, jak se zachovat, aby vám či vašemu dítěti bylo lépe a pokud se stav zhorší, poradí vám, ať zavoláte znovu. Takové hovory lze označit jako hovory na téma rady. 

Klíště na penisu, ulomený nehet nebo bolesti vlasů...

Dále jsou však takoví lidé, kteří se rozhodnou v situaci, kdy se jim ulomí nehet, naleznou na jakékoliv části těla (ano, i na intimních partiích) klíště či mají pocit bolesti vlasů, zavolat na tísňovou linku a dožadují se příjezdu záchranné služby. V takové situaci operátorky a operátoři samozřejmě mají chladnou hlavu a slušně, ale rázně volajícímu vysvětlí, že na základě takového volání prostě posádku záchranné služby na jejich přání nevyšlou. Zde se totiž nejedná o žádnou indikaci k výjezdu záchranné služby. 

Jsou však ale také lidé, kteří mají takovéto problémy, avšak při telefonátu na tísňovou linku své obtíže značně "zkrášlí" natolik, že operátorce/operátorovi nezbývá nic jiného než vyslat posádku záchranné služby tam, kde je "třeba". Bohužel při takovém hovoru nemají lidé pracující na "stopadesátpětce" šanci poznat, že stav není takový, jaký dotyčné osoby popisují. 

Posádky na místo následně dojedou, zjistí, že se jedná o výjezd, který není tak akutní, jak bylo popisováno, ale i tak pacienta ošetří. Po ošetření jej buďto nechají doma či odvezou do nemocnice, kde se bohužel na záchranáře leckdy personál nemocnice dívá jako na blázny, protože se diví, co jim "to zase přivezli". Už bohužel však nemají možnost slyšet, jak byla celá situace dramatizována...

Nelze oficiálně potvrdit či vyvrátit pravost hovoru na tísňovou linku, ale opravdu se i takovéto hovory dějí.

,,Velín" řídící záchrannou službu v kraji

...Samozřejmě však tímto nelže říci, že všichni lidé svůj zdravotní stav dramatizují. Jsou lidé, kteří se na 155 dovolají s tím, že je lehce bolí na hrudi a na místě posádky zjistí akutní infarkt myokardu. A jsou taktéž lidé, kteří bolest po kopnutí do palce popisují v takové silné intenzitě, která by se dala přirovnat amputaci nohy. 

Závěrem se tedy dá říci, že zdravotní sestry a zdravotničtí záchranáři pracující na zdravotnickém operačním středisku krajské záchranné služby jsou lidé, kteří pracují na jakémsi velínu řídícím činnost posádek ZZS v kraji. Neřídí však jen posádky, pomáhají a radí při zhoršení stavu nevyžadujícím zásah záchranné služby. Nebo například zachraňují životy jen díky svým zkušenostem a dobře vysloveným slovům. 

Jejich vzdělání je natolik odborné, že na základě telefonátu jsou schopni určit naléhavost a akutnost potřeby zásahu zdravotnické záchranné služby. Nelze se proto divit, že v určitých případech na místo posádky nevyšlou, neboť k takovému výjezdu není indikace. Pokud by se však někomu zdálo jinak, může si samozřejmě na postup záchranářů stěžovat - to dodávám zejména pro ty, kteří pod tento článek budou psát, jak jim záchranáři odmítli pomoci. 

Na úplný závěr si dovolím ještě jednu maličkost. Chtěl bych poděkovat všem ženám a mužům nastupujícím ráno a večer dvanáctihodinové směny na zdravotnické operační středisko. Díky za to, co pro volající děláte a za to, jak se vám povede leckdy zachránit život!