Práce za mřížemi? Psychicky i fyzicky náročná a hlavně nedoceněná!

09.11.2018

Dnešní článek, kterému jsem se věnoval opravdu dlouhou dobu, se bude týkat, jak jste již asi poznali, Vězeňské služby České republiky (dále jen VS ČR). Příslušnice a příslušníci VS ČR každý den nastupují na dvě dvanáctihodinové směny (denní a noční) do pětadvaceti věznic určených pro výkon trestu odsouzených a deseti vazebních věznic. Příslušníci VS ČR taktéž vykonávají dozor i v Ústavech pro výkon zabezpečovací detence nacházející se v Brně a Opavě. V Brně a v Praze na Pankráci se navíc s příslušníky VS ČR můžeme setkat i ve vězeňských nemocnicích. 

Příslušník VS ČR - konkrétně strážný z Operativně eskortní skupiny. Z pochopitelných důvodů je příslušníkovy rozmazán obličej. 

Úvodem toho článku se však budeme věnovat všeobecným informacím o vězeňské službě našeho státu. VS ČR v tomto roce slaví čtvrt století své moderní existence. Byla zřízena s účinností 1. ledna 1993, kdy vstoupil v platnost Zákon č. 555/1992 Sb. s názvem Zákon České národní rady o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky. Ano, samotný zákon se věnuje i Justiční stráži spadající pod činnost VS ČR. Justiční stráž je však natolik důležitá, že se jí samotné budu věnovat v samostatném článku. Ve věznicích v České republice se k 5. listopadovému dnu nacházelo celkem 21 807 vězněných osob. Z tohoto čísla bylo 19 879 mužů, 1633 žen, 86 mladistvých a 1752 cizinců. Na 21 807 vězněných osob dohlíží, či se jinak stará, více jak 11 000 zaměstnanců. 

Logo Vězeňské služby České republiky a Velký státní znak, který nosí příslušníci VS ČR na rukávu své uniformy. 
Zdroj fotografie:
 Unie bezpečnostních složek. 

Ano, VS ČR nemá jen příslušníky, kteří jsou rozdělení základně mezi strážné a dozorce, ale taktéž zaměstnance. VS ČR samozřejmě musí zaměstnávat mnoho osob věnujících se správní službě (rozhodují ve správních řízeních, zabezpečují organizační, ekonomickou a například zdravotnickou odbornou činnost), technickému stavu budov VS ČR, automobilů, i kuchaře. V řadách VS ČR jsou například i v pracovním poměru vychovatelé a kaplani.

"Svou práci beru jako poslání", říká příslušník VS ČR

Ženy a muži spadající do služebního poměru u VS ČR (jedná se právě o strážné a dozorce) mají opravdu nelehkou práci. Divíte se, proč píši, že je tato práce nelehká? 

Dozorci pracující vyloženě s odsouzenými ve věznicích i strážní, kteří hlídají vnější i vnitřní části věznic, doprovází odsouzené i pachatele vzaté do vazby k soudům a do zdravotnických zařízení, jsou vlastně po dobu dvanácti hodin mimo "realitu". Při vstupu do práce sami prochází kontrolou. Odkládají soukromé věci ( ano, i telefon...), převlékají se do služebních stejnokrojů, které mají leckdy opravdu špatnou kvalitu, tedy alespoň dle slov příslušníků VS ČR, a nechávají se zavřít do světa "tam za mřížemi".

Exteriér věznice v Plzni na Borech, která je nejen pro výkon trestu odsouzených, ale taktéž slouží jako vazební věznice. V interiéru této mohutné a velké budovy se mimo jiné nachází i vrazi. 

Svět "tam za mřížemi" je opravdu jiný, než ten "venku". Dozorci a strážní pracují s lidmi, kteří páchají různorodou trestnou činnost. Tváří v tvář masovému vrahovi, členům drogových gangů, nebo i ženě, která se rozhodla zavraždit své 000000000 dítě. V "base", jak se lidově vězení říká, jsou taktéž "experti", kteří prostě nic jiného, než je páchání majetkové trestné činnosti, neumí. V žalářích jsou dokonce i takoví lidé, co dokáží uvést do kolonky předchozího zaměstnavatele: "páchání trestné činnosti".  

Tato práce není lehká. Dozorci pracující ve dvou či sami na oddíle musí prvotně vyřešit situaci, kdy se v prostorách vězení mlátí několik "muklů" (slangové označení odsouzených osob). Fyzickou náročnost pociťují dozorci i strážní také v situacích, kdy probíhá transport zraněné, nebo nemocné osoby do nemocnic. Mnozí odsouzení jsou dosti korpulentní, takže zacházení s nimi bývá náročné. 

Přesto vše, co v práci zažívá, jeden ze strážných říká doslova toto: "Beru svou práci jako poslání. Hlídám odsouzené, aby lidé mohli v klidu spát". Ve svém tvrzení má pravdu, neboť mnozí musí svou práci brát opravdu jako poslání. Asi si nemusíme nic zastírat a můžeme si říci, že vlivem neochoty politiků, je finanční ohodnocení zaměstnanců nápravných zařízení značně malé. Na začátku své kariéry mnoho příslušníků VS ČR nedosahuje ani 20 000 Kč čistého platu. Přesto vše se však o tuto práci zajímá mnoho lidí, o tom však až níže. 

Eskorta odsouzených osob či osob vzatých do vazby je vždy náročná. Strážní Vězeňské služby České republiky jsou odpovědní za nenarušený průběh eskorty. Hlídají odsouzeného či vzatého do vazby na každém kroku. Pokud v nemocnici eskortu VS ČR potkáte, vždy se řiďte radami příslušníků VS ČR a pokud možno nenarušujte průběh eskorty. 

GIBS i nadřízení dokáží práci zkomplikovat!

Jelikož Vězeňská služba České republiky patří pod ozbrojené (dá se o tom tak trochu pochybovat, viz. níže) bezpečnostní složky státu, pochybení dozorců a strážných neřeší jen vedení dané věznice či Generální ředitelství Vězeňské služby České republiky, ale taktéž Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). Stanoviska GIBS k určitým pochyběním jsou leckdy prazvláštní (vypovídá o tom například i proces s policistou z Pohotovostní motorizované jednotky Šimonem Vaicem). Své by o tom mohli vyprávět i příslušníci VS ČR. 

V jedné z vazebních věznic v nedávné době například proběhl zákrok, kdy osoba vzatá do vazby hrubě napadla jednoho z příslušníků VS ČR. Jeho dva kolegové okamžitě proti této osobě zakročili. Dle sdělení jednoho z nich použili donucovací prostředky plně v souladu se zákonem o vězeňské službě, kdy to takto vyhodnotilo vedení věznice i vedení VS ČR. Vyšetřovatelé GIBS však celý případ vidí jinak, proto nyní dva dozorci VS ČR stanou před soudem. Tito stíhaní příslušníci jsou stíhání na svobodě, avšak v případě, kdyby došlo k odsouzení, hrozí jim trest odnětí svobody v době trvání jednoho až pěti let. Suma sumárum... 

Jedna osoba vzatá do vazby napadne dozorce (mimochodem, údajně tato osoba napadla dozorce i ve věznici, kde byla předtím, než byla "přestěhována), který může k obraně použít pouze chvaty a hmaty z kurzů sebeobrany, pepřový sprej či teleskopický obušek (dále u sebe dozorce nosí pouta a předváděcí řetízky), jeho dva kolegové okamžitě přispěchají na pomoc a dojde k použití "donucováků". Ty údajně však použijí špatně a nyní mají být stíhaní? Mají tu tedy větší práva osoby vzaté do vazby či odsouzené osoby nebo příslušníci bezpečnostních složek státu? Dle mého osobního názoru bohužel jde o první variantu. 

Někdy dostanou strážní VS ČR za úkol dopravit k soudům početné skupiny drogových skupin. K takovým přepravám se využívají speciálně upravené auutobusy. Na fotografiích vidíte autobus z Vazební věznice České Budějovice, kterým se příslušníci VS ČR prezentovali nad Dni IZS v Suchdole nad Lužnicí v roce 2016. Ve vozovém parku věznic jsou nyní již i modernější autobusy.-

Proč jsem v úvodu psal, že se dá pochybovat o tom, že VS ČR je ozbrojená složka státu? Jak jsem psal již o odstavec výše. Dozorci pracující ve věznicích, kteří se pohybují po oddílech s vězněnými osobami, mají ke své sebeobraně možnost využít několik zbraní (mají u sebe pepřový sprej, střelná zbraň jim však k obraně chybí. Je asi samozřejmé, že střelba v interiéru budovy by byla značně komplikovaná, avšak dozorci s osobami chodí i do otevřeného prostoru. Dozorci a dozorkyně, ano u VS ČR pracují i ženy, se v případě napadení musí ubránit skromnými obrannými prostředky. Bohužel se nejednou stalo, že po napadení vězněnou osobou byli příslušníci VS ČR na dlouhé pracovní neschopnosti... 

Téměř 28 let strávil jako příslušník za mřížemi, nyní odchází...

Mezi příslušnicemi i příslušníky VS ČR se nachází i mnoho srdcařů. Srdcařů, kteří za mřížemi odpracují více jak 15 let (po patnácti letech mají příslušníci VS ČR nárok na výsluhu při odchodu). Jsou to lidé, kteří své práci věnují opravdu mnoho. S odsouzenými lidmi jednají "v rukavičkách", jak si přejí členové GIBS (viz. pár odstavců výše), své mladší kolegy pomáhají dostat tam, kde se nachází oni (předávají zkušenosti, rady, ale i speciální fígle na práci - lepší jednání s lidmi, postupy práce s vězněnými osobami atp.) a svou práci mají opravdu rádi. 

Jsou však bohužel chvíle, kdy i tito srdcaři, jak rád těmto lidem říkám, mají své práce dost. Většinou přemýšlí nad tím, že od této fyzicky i psychicky náročné práce, která je směnná a strávit tak v "jiném světě" mohou i narozeniny svých dětí, rodičů či vánoční svátky, upustí a půjdou do civilu. Nejednou nad tím přemýšlelo vícero příslušníků VS ČR, se kterými jsem byl v kontaktu. 

Bohužel pak ale dojde k situaci, kdy už práce opravdu vykonávat nelze. Někteří lidé nezvládnou po čase velkou psychickou náročnost práce nebo nezvládnou to, že jim to ničí rodiny. V takovém případě i schopní lidé od VS ČR odchází. U některých se bohužel následně z práce projeví různé posttraumatické poruchy a celý jejich život je následně závislý na lécích - i to je důkaz nelehké práce těchto příslušníků.

VS ČR má ve vozovém parku i několik sanitek. V roce 2015 bylo možno vyfotit ještě sanitní vozidlo Volkswagen T4, který využívali příslušníci Vazební věznice České Budějovice. Nyní mají již ve věznicích nová vozidla sloužící pro převozy nemocných osob - viz. galerie výše. 

Jsou však taktéž ale případy, kdy se rozhodne odejít člověk, co u VS ČR strávil více jak čtvrt století. Takovým příkladem je například příslušník Karel, který za zdmi věznice z pozice dozorce strávil téměř 28 let! Karel je člověkem, který opravdu pro druhé dělal mnoho. Nejen, že je členem odborů, ale i sám od sebe pomáhal svým kolegům se zlepšením se ve své práci. Práci vězeňského dozorce věnoval skoro půl svého života. Bohužel již však nechce čekat na splněné sliby, které mu dali vedoucí pracovníci Vězeňské služby České republiky, ale taktéž politici. Karel po téměř třiceti letech od VS ČR odchází a půjde do civilu. 

Karle díky za to, co jste udělal pro vězeňství v České republiky, co jste udělal pro své kolegyně a kolegy a v civilním sektoru mnoho zdaru! 

"Práce jen pro chlapy? Omyl!", říká příslušnice VS ČR

Jak jste si již v úvodu článku mohli všimnout, k pátému listopadu 2018 bylo ve věznicích ubytováno 1 663 žen, kdy tři ženy od soudu odešly s trestem nejvyšším - doživotním. Za mřížemi by tak měly strávit celý svůj zbytek života. I o tyto vězenkyně se musí starat dozorci a strážní, kteří hlídají téměř každý pohyb odsouzených. V tomto případě však dozor nad odsouzenými vykonávají i ženy - dozorkyně a strážné. 

Volkswagen LT či jiné řady jsou nejčastějšími vozidly, které využívá ke své činnosti VS ČR.

V České republice se nachází i věznice, které jsou výhradně pro ženy. Například ve Věznici Světlá nad Sázavou jsou vězněny jen ženy. Zajímavostí této věznice je však to, že s vězněnými ženami mohou být ve vězení i nezletilé děti do jednoho roku života. Druhou zajímavostí pak je, že tuto věznici vede žena. Konkrétně se jedná o Gabrielu Slovákovou. Vrchní rada plk. PhDr. Gabriela Slováková, Ph.D. je ředitelkou, která podporuje mnoho zajímavých projektů. Jeden z projektů nese například název Yellow Ribbon Run, který má za cíl integrovat vězně do běžného života. 

Myslíte si, že ženy ve věznicích pracují jen se ženami? Pletete se! Ženy dozorkyně totiž pracují i ve vězeních, které jsou vyloženě pro muže. Tyto ženy tak odvádějí opravdu skvělou práci, neboť nemají žádné úlevy při výkonu svého povolání. A to ani při nástupních testech! 

Darují krev, plazmu, peníze na nadace, ale zpozorují i požár

Příslušnice i příslušníci Vězeňské služby České republiky, ale i občanští zaměstnanci této instituce, nepomáhají nám všem jen s hlídáním odsouzených osob či osob vzatých do vazby, ale mnoho z nich věnuje i část sebe pro pomoc ostatním. 

Nespočet příslušníků VS ČR je dobrovolnými hasiči, mnoho dalších daruje krev, plazmu či jiné důležité životadárné tekutiny. V řadách VS ČR jsou ale i lidé, kteří se rozhodli ze svého poměrně malého platu obětovat ještě několik stokorun, a posílají finanční částky na mnoho nadací v České republice. V řadách VS ČR je taktéž mnoho příslušníků, kteří při své pracovní činnost či ve svém osobním volnu zachránili někomu život. Nezřídka se stává, že za zdmi věznice se některý z vězňů pokusí o sebevraždu. V takových případech jsou právě dozorci ti první, co okamžitě poskytují první pomoc a například provádí srdeční masáž. 

Pokud již do věznic musí vyrazit záchranáři ZZS, musí i oni procházet kontrolou při vstupu do areálu věznice. Někomu se to může zdát zvláštní, ale takové jsou postupy. Kontrolami prochází i samotní příslušníci VS ČR.

Jsou však také případy, kdy díky pohotové reakci strážných či dozorců jsou zpozorovány požáry ve vnitřku či vnějšku budov věznic. V takovém případě mnohdy sami příslušníci VS ČR uhasí požár dříve, než k místu přijedou první jednotky hasičů. Jeden z takových případů se stal i v Plzni, kdy došlo k požáru nedaleko věznice Bory. Službu konající strážný na jedné z hlídkových věží zpozoroval požár. O tom dal zprávu vedoucímu směny VS ČR a ten následně informoval hasiče. Díky včasné reakci tohoto strážného byli hasiči o požáru informováni včas, i tak se však požár velmi rychle šířil. Více v článku Krimi-Plzeň. Smutné na tomto případu však je to, že dotyčný strážný nebyl, dle jeho slov, ani pochválen zasvé chování... 

Eskorty některých osob probíhají za přítomnosti Operativní eskortní skupiny. Některé z těchto eskort navíc doprovázejí příslušníci Policie České republiky, zejména pak policisté OHS/PMJ či Zásahových jednotek PČR. Takové eskorty jsou za využití VRZ a jsou velmi rychlé! 


Dva rozhovory s těmi, co k VS ČR mají co říci

Součástí tohoto obsáhlého článku, který se věnuje Vězeňské službě České republiky, jsou i dva rozhovory s lidmi, kteří k této práci mají co říci. Oběma mužům mnohokrát děkuji za rozhovor a jsem rád, že se tohoto článku účastnili. 

Jako první na mé zvídavé otázky odpovídal muž, který je příslušníkem Vězeňské služby České republiky již dvaadvacet let! Tímto příslušníkem je ředitel Věznice Rýnovice pan Vrchní rada plk. Mgr. Vlastimil Kříž, LL.M., který se do vedoucí pozice propracoval díky nelehké a obětavé práci u VS ČR. 

Jak jste se dostal k VS ČR?

Pocházím z rodiny, kde služba v ozbrojených sborech měla a má svou tradici, stát se tedy příslušníkem byla pro mě jasná volba!

Začal jste pracovat ihned ve vedení, nebo jste vykonával i běžnou strážní a dozorčí službu?

Samozřejmě i já jsem byl při mém nástupu k bezpečnostnímu sboru v roce 1996 strážmistrem, sloužil jsem jako dozorce na oddělení obviněných a odsouzených, ve strážní službě na strážních věžích v ostrahovém pásmu, jako člen eskortní směny atd. Měl jsem velké štěstí na své nadřízené i kolegy, kteří mě formovali a vedli správným směrem a až po 12 letech služebního poměru jsem dostal možnost stát se ředitelem jedné z 35 věznic na území České republiky.

Vedete věznici, kde máte zhruba 550 odsouzených, kdy kapacita věznice činí 499 odsouzených. Jak je těžké pro Vás, jakožto ředitele, vše uspořádat tak, aby vše ve věznici fungovalo?

Ředitel věznice zodpovídá za všechno a všechny, tedy za bezpečnost, pořádek a kázeň, právní stránku výkonu trestu odnětí svobody, ekonomickou část, investice a rekonstrukce, logistické zabezpečení, lékařskou péči, samozřejmě za zaměstnance i všechny vězněné osoby, z toho je patrné, že bez pracovitého a proaktivního týmu podřízených bych to nikdy nemohl zvládnout v takovém rozsahu a kvalitě, den má jen 24 hodin.

Jak vidíte Vy, jakožto vedoucí pracovník, práci svých podřízených?

Jedná se o velmi náročnou službu s vysokým akcentem na ochranu majoritní společnosti. Každá věznice je tak obrazem managementu, který stojí v jejím čele. Jistě by patřilo větší morální ocenění společnosti zaměstnancům za jejich často obětavou službu pro Českou republiku. Vážím si každého příslušníka a občanského zaměstnance, který tuto službu a práci odvádí zodpovědně a s cílem naplnění slov služebního slibu. Pro mnohé mé podřízené je tato služba posláním.

Máte pod sebou někoho ze zaměstnanců, kdo třeba dobrovolně chodí darovat krev, plazmu či kostní dřeň?

Právě zde v Jablonci nad Nisou jsem se setkal s mnoha zaměstnanci, kteří mají velký přesah do civilního sektoru s důrazem na pomoc druhým. Ať už jsou to členové sborů dobrovolných hasičů, Českého červeného kříže, dobrovolní dárci krve, sportovně zapálení nadšenci, kteří se věnují práci s mládeží atd. Nezřídka můžeme být v rámci Vězeňské služby České republiky pyšní na své kolegy, kteří pomohli při řešení mimořádných událostí nebo dokonce zachránili lidský život. Na takové kolegy jsem velmi hrdý a jsem přesvědčen, že je důležité být takto naladěn k neegoistickým činům ve prospěch druhých.

A jaké to je vůbec stát v čele takového kolosu, jakým je Věznice Rýnovice?

Je to zodpovědné, někdy velmi psychicky náročné, ovlivňuje to rodinný i volnočasový život, ale je důležité mít jasný cíl a vědomí toho, že v tom nejsem sám. I tato služba a práce může přinést své ovoce. Nejdůležitější je být pozitivně naladěn a vypustit ze svého slovníku ,,To nejde". Pokud to nejde, je to nesmysl a nemá cenu se tím zabývat.


Druhý z rozhovorů je kratší a je s Petrem, který se rozhodl, že nastoupí do řad VS ČR. Vězeňské službě chybí několik desítek příslušníků. Zájemců je poměrně mnoho, bohužel spoustu z nich nejde přijmout, neboť nesplní některou z částí přijímacího řízení. Jak je vlastně těžké se stát příslušníkem VS ČR? Tak to se dozvíte na řádcích níže. 

Jak jste se dostal k tomu, že se chcete stát příslušníkem VS ČR? 

K VS ČR jsem se dostal vlastně poněkud náhodou. Vždy jsem chtěl pracovat spíše u PČR, ale jednoho dne mi přišla nabídka na práci ve VV Liberec a já se rozhodl nabídku přijmout. Hlavou se mi honilo, zda práce v takovém prostředí je něco, co bych chtěl v budoucnu dělat, ale po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodl, že přeci jen bych chtěl pomoci společnosti alespoň tímto způsobem a rozhodl se nastoupit do služebního poměru u VS ČR.

Co pro Vás bylo na přijímacím koloběhu nejtěžší? 

Na celém přijímacím řízení bych viděl nejtěžší tu dobu mezi jednotlivými testy. Od prvního pohovoru, zdravotních vyšetřeních uvnitř věznice, fyzických testů až k poslednímu psychologickému vyšetření. Uplyne doba kolem jednoho až dvou měsíců a člověk má tak dost času přemýšlet nad tím vším, co viděl uvnitř věznice a co ho v takovém povolání čeká.

I přes všechna negativa práce (nebezpeční vězni, směnný provoz, psychická náročnost a další) se na práci těšíte? 

Na této práci se nejvíc těším na zacházení s lidmi uvnitř věznice, ať s vězněnými osobami, tak i na spolupráci s kolegy. Samozřejmě i vidina kariérního růstu je lákavá. Motivace je i pomoct nějakým způsobem společnosti, i přesto že se o VS ČR moc pozitivně nemluví.


Věznice jsou nedobytnými pevnostmi. Respektive příslušníci VS ČR se snaží o to, aby byly nedobytnými pevnostmi. Strážní na strážních věžích hlídají vnitřní i vnější část budovy. Po areálu se pohybují i další strážní a v případě, že by došlo k pokusu proniknout do prostor věznice či z prostor věznice, okamžitě by bylo proti narušiteli či osobě pokoušející se o útěk zakročeno - a to i za použití služební zbraně! Na fotografiích vidíte Věznici Ostrava Heřmanice. 

Závěrem si dovolím konstatovat, že v prvním článku na téma Vězeňské služby České republiky jste měli možnost alespoň v krátkosti poznat, jaká práce za mřížemi vlastně je. Mohli jste přijít na to, že mnoho příslušníků i zaměstnanců svému povolání věnuje mnoho a dává do toho i to srdíčko, bez kterého by to mnohdy nešlo. 

Úplným závěrem si dovolím poděkovat všem těm, co na mém článku spolupracovali. Bez vás by článek nebyl takovým, jakým je nyní. Dovolím si taktéž poděkovat všem zaměstnancům a příslušníkům VS ČR, kteří odvádí nelehkou práci! Myslím, že mnoho z nás civilistů je vám za vaší práci vděčná a jsme moc rádi, že se věnujete tomu, čemu se věnujete! Takže NAŠE DÍKY PATŘÍ VÁM! 

A co bude dál? V dalších článcích se chci věnovat dalším nelehkým povoláním z oblasti IZS. Zůstaneme však ještě nějaký čas u VS ČR, kdy vám chci představit ještě další nelehké profese spadající pod VS ČR a na některé se podívat blíže.