Nemocnice 21. století, aneb jak to vidí pacient?

28.04.2018

V dnešním delším článku se společně podíváme na ,,inspekci" do jedné z nemocnic, ve které jsem byl hospitalizovaný kvůli laparoskopickému odstranění žlučníku. Předně bych vám rád ale řekl, že pokud jste přílišní konzumenti mastného, nezdravého jídla a častými návštěvníky kebabů, rychlých občerstvení a jakýchsi "hladových oken", bude vás tato operace nejspíše čekat taktéž. A ono to za to úplně nestojí - to teď mluvím z vlastních zkušeností, neboť jsem na tom byl přesně tak, jak píši v předchozí větě. Když pak ale budete mít štěstí, bude se o vás starat tým přesně takový, jaký je v Klatovské nemocnici, který ohodnotím známkou... To ale až závěrem. 

Vyšetření střídá jedno za druhým.

Ještě před operací jsem si musel dojít na předoperační vyšetření ke své praktické lékařce, na interní ambulanci v naší sušické nemocnici a v neposlední řadě na ARO ambulanci v nemocnici v Klatovech. Tam začal krásný pocit z Klatovské nemocnice, avšak ten je trošku upravený po pár zážitcích, o kterých se zmíním níže. A proč krásný pocit? Představte si lékařku a zdravotní sestru, které jsou moc usměvavé, ochotné a milé. Lékařka, která vás okouzlí již jen tím, že vám podává ruku při představení, vše vám parádně vysvětlí, odpoví na všechny vaše otázky (jo, trošku se ve zdravotnictví pohybuji, takže jsem chtěl hodně věcí znát) a opravdu je z jejího chování znát, že svou práci má ráda a nebere vás jako někoho, koho někdo bude uspávat, ale jako člověka na stejné úrovni - jakéhosi partnera. Paní doktorka byla opravdu skvělá a již díky ní jsem se na pobyt těšil! 

Přichází den nástupu do nemocnice, kdy mě hned na příjmové ambulanci vítá poměrně usměvavá a velice příjemná sestřička. S dotyčnou sestrou probírám všechny příjmové náležitosti, předám vše, co mám pro lékaře připravené po návštěvě anestetické ambulance, a stále se těším, jaké to bude ve třetím patře nemocnice na chirurgickém oddělení, to už je ale mé očekávání s mírným napjetím. Přeci jen do nemocnice na hospitalizaci jsem chodil jako dítě a s úplně jinými problémy - těmi zrakovými, jinak se celkem nemocnicím vyhýbám (jako pacient). 

Za nějakých zhruba dvacet, třicet minut se dostávám na oddělení - na pokoj číslo 6, což je mé oblíbené číslo, a provází mě celým mým životem, ostatně vyndáno mi bylo i šest žlučníkových kamínků. V tu chvíli na pokoji zrovna probíhá velká vizita, a to opravdu velká. Snad tam byli všichni lékaři, a i lékařka, působící na oddělení (vyjma těch, co sloužili zrovna na ambulancích). Škoda jen, že v následné době hospitalizace je celkem velký problém vidět lékaře, ale o tom až níže. Po odchodu více jak deseti lékařů z velkého (větší jak můj byt), prosluněného a příjemně vybaveného pokoje přišel první velký problém. 

Pyžamo - můj velký nepřítel...

Problém, který nese název pyžamo! Ty dva kusy oblečení, které jsem nosil jako malý kluk a které bytostně nemám rád. A ne, opravdu to bez něj nešlo... :-( Doteď vlastně nevím, proč jako je to pyžamo tak vyžadováno. Jelikož já chytrák si říkal, že ty papíry, kde se psalo, že si mám vzít pyžamo, jsou jen tak, jako aby se neřeklo, tak jsem si prostě žádné nevzal. Má domněnka, že bude stačit tričko a tepláky, byla špatná - škoda no... Všude jinde to dříve bylo v pohodě. Velice milá sanitářka mi tedy sehnala erární, škoda jen, že v nemocnicích nepočítají s většími velikostmi lidí, takže erární pyžamo mi bylo krajně nesympatické. Naštěstí se objevil odpoledne jeden můj velký kamarád s lepším a větším, které se i nějak dalo honosně nosit. Podotýkám, že nejsem až tak moc silný člověk...

Abych se seznámil i s místními sestřičkami a ony se mnou, byl v dopoledních hodinách proveden i sesterský příjem. Opět fajn a výborné chování sester, které navíc doplňovala i jedna milá žákyňka ze SZŠ Klatovy, která, pokud v oboru zdravotnictví vydrží, má krásně našlápnuto k tomu, aby byla další prima sestra v nemocnicích! Je však tedy třeba říci, že s dotyčnou žákyňkou jsme přišli do kontaktu jen po dva dny mé hospitalizace a upřímně mi to je líto, neboť dokázala krásně zpříjemnit alespoň pár chvil. Aby o mně vše věděli i lékaři, byl proveden i lékařský příjem. A opět po jeho provedení jsem byl strašně spokojený, protože jej prováděl jistý mladý lékař, nejspíše asi před atestací, který však byl velmi příjemný, opět velmi zodpovědně dokázal odpovídat na mé otázky, bavil se se mnou taktéž jako s člověkem, který je skoro jako on. A navíc mi odhalil pupeční kýlu, která další den byla vyndána se žlučníkem. Prostě prima zážitek a osobně tomuto lékaři fandím, neboť bude taky velice prima. Tento lékař se na nás, tři pacienty, kteří jsme byli na pokoji, byl podívat i ve večerních hodinách. Po jeho příjmu následovala odborná vyšetření. Odborné vyšetření paní lékařky z ARO odd. - opět velmi milá paní doktorka, příjemná, asi i skvělá lékařka, neboť mě další den i uspávala a zároveň i probudila :-D - a neurologického oddělení, jehož zástupkyně byla taktéž lékařka. Mladá lékařka, velmi příjemná nejen ke mně, ale i k pacientovi ležícímu na druhé posteli. Následně se přišel podívat i lékař, který mě operoval. Ten to tak rychle okouknul, něco mi k operaci řekl a během chvilky zase zmizel - od té doby jsem ho viděl až na sále, i když... 

Není lékař jako lékař a není sestra jako sestra! 

...Ještě předtím, než přejdeme ke dnu D, kterým je operace, je potřeba provést ještě jednu nezbytnou věc. Nezbytnou věc, kterou chápu, beru, ale úplně mi příjemná nebyla, již jen díky tomu, že mi opět nikdo nevysvětlil, proč se to jako musí dělat. A kvůli svému zraku ne všem věřím v tom, co dělají - a teď to není myšleno nikterak zle vůči dotyčnému, který činnost prováděl, ale jde o princip. Nezbytné bylo oholit mé břicho, intimní partie, ale i část nohou. Jak jsem psal, dotyčný sanitář byl pohodář, fajn chlap, ale kdyby vám to někdo vysvětlil, proč se to dělá, řekl k tomu něco, byl bych šťastnější. 

Pojďme ale již ke dnu D. Od půlnoci bez pití, jídla, naprosto v pořádku, nevadilo mi to, bylo to možná i příjemné. Co mi ale vadilo hodně (!) byla dvě fakta. Nevěděl jsem dlouhou dobu, kdy vlastně půjdu na řadu (dozvěděl jsem se následně pak od té skvělé žákyňky, že v jednu). A další, ale to už z mého pohledu vážná věc, ještě odpoledne předchozího dne mi dělali testy na srážlivost krve. Dlouhou dobu jsem vůbec nevěděl, jak ty testy dopadly. Povětšinou to pacienty nezajímá, ale mě to prostě zajímalo. Pak mi to tedy jedna taková strašně ,,příjemná" sestra řekla, že dobře, ale...(!) A menší problém mám s tím, že za mnou v den operace nepřišel operatér provádějící operaci. Ok, viděl mě den předtím, ale rád bych byl, kdyby za pacienty chodil jejich operatér i v den operace. Upřímně? Když nepřišel, začal jsem mít i strach z toho, jak celá operace dopadne. Ale dobrý, to jsme si s panem lékařem vysvětlili. 

Operace v pohodě, pooperační průběh taktéž.

Nakonec jsem se i se svým operatérem setkal, na sále. Na sále, kde jsem potkal i tu prima lékařku z ARO, která za mnou byla den předtím. Super personál byl i tam, za anesteziologické oddělení se mi představili, chovali se velice slušně, mile. Sanitář pro operační sály byl taktéž velice fajn a pan doktor (operatér) na sále ve dvou větách, které si pamatuji, taky. 

Po operaci jsem se probudil kolem třetí hodiny. Byl to fajn pocit, probudil jsem se. Probudil jsem se i tam, odkud mě odváželi, a dokonce i bez monitoru životních funkcí a takových věcí. Dostal jsem dvě ,,kapačky", cítil jsem se poměrně dobře. Sestry za mnou chodily, snad tam byl i pan doktor. Když došlo k večeru, přišla večerní směna sestřiček. Řekl bych, že taková dvě sluníčka. Jednak jsem v doprovodu mohl jít vykonat potřebu, druhak mě naučily, jak vstávat z postele, a hlavně byly opět příjemné, a to jako fakt moc příjemné - fakt jako dvě sluníčka. Když se mi mírně zatočila hlava po narkóze, obětavě mi obě dvě pomohly zpět na lůžko. Fakt příjemná noc! :-) 

No a další den? Pohoda, relativně bez bolestí, již i s jídlem, s příjemnými sestrami, příjemnou lékařkou, kterou jsem viděl ráno, a pak už jí nebylo úplně třeba během dne vidět, neboť jsem se cítil velice fajn. 

V pátek bylo na čase mě již propustit, neboť můj stav byl opravdu dobrý. Vše proběhlo příjemně. Dostal jsem sanitku na převoz domů, na kterou jsem pravda čekal od devíti až skoro do dvanácti, ale za to nikdo nemůže. Celkově hodnotím Klatovskou nemocnici velice výborně, ale mám k tomu pár výhrad! 

Výsledné hodnocení? Chvalitební! 

Závěrem mi nezbývá nic jiného, než vynést závěrečný ortel. Rozhodl jsem se, že všechny lékaře/lékařky, sestry, sanitářky/sanitáře a další personál oddělení pochválím v děkovném dopise, proto i mé závěrečné hodnocení je CHVALITEBNÉ! Proč jsem se tak rozhodl? Ještě podotýkám, že pozitiv bych našel ještě vícero, negativ už ne.

Pozitiva při hospitalizaci :-)

Vesměs příjemný a obětavý personál, lékaři na špičkové úrovni - velmi dobří chirurgové. Poměrně, pro mě výborné jídlo (!), prostorné pokoje vybavené krásnou koupelnou (s toaletním papírem), TV na pokoji a jako opravdu velké pozitivum hodnotím povlečení polštáře a peřiny jiné, (bez čárky) než takové to klasické, krásná barva! 

Negativa při hospitalizaci :-(  

Někteří zaměstnanci z mého pohledu neumí dostatečně komunikovat, v některých chvílích naprosto neviditelní lékaři!  


Úplným závěrem ale chci poděkovat všem těm lidem, které jsem za svou hospitalizaci poznal. Byli jste opravdu skvělí a i přes mé výhrady bych se k vám rád vrátil, tedy v případě, že by to bylo opravdu nutné. To, že někdo neumí až tak komunikovat, je sice blbé, ale jakožto personál jste pomohli skvěle - a nikdo není přeci dokonalý! Takže děkuji vám všem uctivě! 
Spokojený pacient Martin Kramer.