Michal Tittl je hasič pomáhající lidem, sám však potřeboval pomoc!

07.09.2018

Čtyřiadvacetiletý Michal je profesionální hasič na letišti v Praze, který se věnuje focení, videoprodukci a sbírání modelů. Jeho denní rutinou byla pomoc lidem, kteří se dostali do nesnází v zásahové oblasti HZSP Letiště Václava Havla do chvíle, než se u něj objevila zlá nemoc nesoucí název Myelodysplastický syndrom. Jeho jedinou nadějí byla transplantace kostní dřeně, které se Michal dočkal a nyní již probíhá rekonvalescence. Nejen o tom ale bude následující rozhovor. 

Michale, jak si se vlastně dostal k hasičům? 

Od mala se kolem hasičů motám. Táta byl u HZS něco přes 27 let a já mu byl furt "za zadkem". Moje střední škola byla zaměřena na strojníka požární ochrany a po úspěšné maturitě v Chomutově jsem podal přihlášku k HZS Letiště Praha. Od února 2015 jsem právě u tohoto sboru.

Na jaké pozici pracuješ? 

Pracuju na pozici hasič strojník, ale jako strojníci zaskakujeme i jako "pytle". Pytel je v hasičském slangu "normální" hasič, který hasí, vystřihává lidi a jinak pomáhá tam, kde je třeba. 

Věnuješ se hasičům jen v práci nebo i v osobním životě?  

Rozhodně vím, že hasičina jako taková je můj obrovský koníček. Takže ani z mého soukromého života se nesmí ztratit. Od roku 2005 jezdím pravidelně na Interschutz do Německa a ani místní hasičské akce si nemůžu nechat ujít. Ještě mám takový malý sen. Tím je podívat se k hasičům do New Yorku. Ale jaký hasič takový sen nemá. (smích)...  

Michal jakožto fotograf. Autorem fotografií je Michal Tittl.

Do Tvého života však přišla velmi vážná nemoc. Kdy to bylo?  

Ten datum snad nikdy nezapomenu. 11.8. 2017 jsem byl hospitalizován v nemocnici Most a po krátkých vyšetření se rozhodovalo, jestli mě převezou na onkologii do Plzně nebo na hematologii do Prahy. Na konec jsem ještě ten den skončil na pražské klinice ÚHKT. Vzali mi vzorek kosti a z toho zjistili, že mám MDS. Ve hře byla ještě leukémie a aplastická anémie.  

Jak se nemoc projevovala v běžném životě? 

Celková únava. Čekaly mě v práci fyzické testy a při trénování jsem se cítil fakt oslabený. Po pár týdnech jsem to poznal i na běžné chůzi do kopců či po schodech. Vyšel jsem 3 schody a byly to jako 3 patra. A kolegové v práci mi říkali, že jsem dost bledý. Vysloužil jsem si přezdívku VÁPNO (smích). 

Vím, že si prošel transplantací. Jak jsi na tom teď?  

Teď je to zhruba ¾ roku po transplantaci. Cítím se skvěle. Po transplantaci jsem jedl 39 prášků denně, teď jich mám jen 16. Fyzicky jsem na tom o dost lépe než po propuštění. 61 dní jsem v kuse ležel v posteli a poté jsem nemohl udržet tělo ani na vlastních nohou. Potřeboval jsem dlouhé měsíce pomoc své přítelkyně, bez které si nedokážu život představit. Tak jako má rodina. Bez nich bych nebyl tam kde jsem. 

Oba dva víme, že šance pro lidi, kteří mají stejnou nemoc, jakou si trpěl Ty, je transplantace. Co by si vzkázal případným dárcům?  

Abych řekl pravdu, moje nemoc je preleukémická a může jí dostat snad každý miliontý člověk, a to ještě nad 65 let. Takže já to za všechny čtenáře vybral (smích). Ale vzkaz pro případné dárce mám. "Daruj dřen - daruj život". Čím víc dárců bude, tím lepší to bude! Nikdo nikdy neví, že jeho kostní dřeň může být ta jediná naděje pro jakéhokoliv pacienta kdekoliv na světě.

Proč myslíš, že by lidé do toho měli jít? 

Mnoho lidí si myslí, že to nějak bolí. Zápis do registru je pouhý odběr krve. Pokud bude dárce vybrán, může zvolit odběr samotné kostní dřeně pod anestezií. Ale už to dělá s pocitem, že někomu ten život zachrání.  

Nemoc si snad zvládl, jaké jsou Tvé další plány? 

Ještě to potvrzené nemám nicméně se to ubírá dobrým směrem. Můj nejbližší cíl je dostat se zpět k hasičům do svojí směny. Neznám lepší partu lidí než tu, co mám v práci. Je to moje druhá rodina a po celou dobu nemoci a rekonvalescence mě psychicky neskutečně podporují!

Budeš se dále věnovat hasičům a tomu všemu, co Tě baví? 

Rád bych. Ke všemu se postupně vracím, jen ta práce zbývá. Nicméně poslední slovo mají vždy doktoři. Nic v životě mě nebaví víc, než je moje práce! 

Život se s Michalem opravdu nemazlil, on se ale i tak snaží vrátit k tomu, co má tolik rád - k hasičům!

Foto: Archiv Michala Tittla

Jak sami vidíte, Michal je velký bojovník a pořádný borec! Michalovi přeji mnoho zdraví a sil, aby se vrátil k tomu, co má tolik rád. Pojďme se ale společně podívat ještě na další článek, který se věnuje právě darování kostní dřeně, ale taktéž darování krve a plazmy! Jak říkal Michal v rozhovoru, tím, že se rozhodnete darovat, můžete zachránit život - a to za to stojí!