Dvacet minut na dojezd…

16.01.2019

Kde jste tak dlouho?! Proč vám to tak trvá?! Kde se flákáte?! Jste se ještě jeli naobědvat...? Ano, to jsou věty, které tu a tam členové posádek záchranných služeb v České republice minimálně jednou za profesní život slyšeli. Slyší je ve chvíli, kdy ZZS přijede na místo, kde je potřeba akutní přednemocniční péče, tedy alespoň dle volajících na tísňovou linku 155, trochu déle, než by si samotní volající přáli...

Někdy se stává, že volající na tísňovou linku záchranářů vnímají čas tak, že sekunda je minuta a minuta hodina. Je to jejich subjektivní vnímání času - a není se vůbec čemu divit. Když trpíte velkými bolestmi, má zdravotní problémy někdo z vašich blízkých či provádíte kardiopulmonální resuscitaci, čas dle vašeho subjektivního vnímání utíká opravdu rychle. Platí však základní pravidlo času - minuta má šedesát sekund a hodina má šedesát minut. 

Zákon 374/2011 Sb. (Zákon o zdravotnické záchranné službě) záchranářům nařizuje, že k pacientovi musí dorazit během dvaceti minut od přijetí výzvy z nejbližší výjezdové základny. To znamená, že ve chvíli, kdy posádka dostane pokyn ze ZOS (Zdravotnické operační středisko), musí dorazit do dvaceti minut z nejbližší výjezdové základny. V praxi jsou tyto časy téměř ze sta procent splňovány. U závažných případů jsou například první posádky během několika mála minut. Po cestě však ovlivňuje cestu mnoho faktorů, které ovlivňují včasný dojezd záchranářů. A za mnoho z nich mohou sami lidé! Ti samí lidé, kteří jsou schopni posádkám záchranných služeb říci věty z úvodu tohoto článku.

Záchranka dojede za pět minut, do domu se ale nedostane...

Posádky RV a RZP společně s inspektorem provozu dostaly akutní výzvu k výjezdu s naléhavostí I., kdy u pacienta došlo k zástavě oběhu. Nedýchající muž v bezvědomí se nachází v sedmém patře panelového domu a na základě rad operátorky provádí manželka muže TANR - telefonicky asistovanou neodkladnou resuscitaci. 

Záchranáři na adresu dorazili za čtyři minut od přijetí výzvy. Lékařka, řidič, zdravotničtí záchranáři a inspektor provozu berou okamžitě všechny záchranářské batohy, odsávačku, monitor životních funkcí s defibrilátorem a spěchají ke dveřím domu. Dveře panelového domu jsou však zamknuté. Pětice zdravotníků se tak marně snaží dozvonit na všechny obyvatele domu. Je však noc a nikdo v prvních chvílích nechápe, co se děje. Záchranáři tedy volají na číslo manželky muže, který bojuje o každou sekundu. Každá sekunda rozhoduje o tom, zda muž se svou ženou bude žít dále či odejde na onen svět. Na manželce muže je teď rozhodnutí, které nikomu nelze závidět. Bude provádět dále masáž srdce svého milovaného muže, a bude v tom "sama", nebo přestane muže resuscitovat a pojede odemknout vchodové dveře. Tím se však ztratí minimálně tři důležité minuty... A ani jedno rozhodnutí není to nejlepší.

Pomineme-li fakt, že zamčené dveře v panelovém domě či bytovce odporují protipožárním nařízením, zůstáváme u tohoto důležitého milníku života každého z nás. Myslíte, že je opravdu třeba zamykat vchodové dveře? Uchrání vám to něco? V případě požáru si podepisujete rozsudek smrti... Pokud se bojíte o své sklepy, pořiďte raději bezpečnostní dveře do míst, kde se nachází sklepy - téměř žádný zloděj zaměřující se na sklepy vám ty dveře neotevře. A v případě problémů ve vašem panelovém či bytovém domě máte velkou šanci na přežití. 

S oblastí domova souvisí ještě jeden důležitý fakt. Pro záchranáře je velmi důležité, abyste měli označený zvonek a dveře do bytu! 

Já tam musím být první! Záchranko, počkej si...

Samostatnou kapitolou jsou řidiči a další účastníci silničního provozu, kteří záchranářům cestu k zásahu leckdy opravdu těžce komplikuji. Je snad už vlastností Čechů egoismus, kdy prostě lidé myslí pouze na sebe a neuvědomují si, že jsou situace, kdy by jen na sebe myslet nemuseli. 

Pokud již jede záchranná služba k případu se zapnutým výstražným zvukovým a rozhlasovým zařízením (VRZ), má k tomu opravdu důvod. Je tedy na místě sanitkám uhnout, neboť jde o každou sekundu. 

Řidiči většinou zmatkují, neuvědomí si, že dělají chybu, jsou bohužel však ale i tací, kteří úmyslně záchranáře ohrožují, vybržďují a dělají vše proto, aby záchrannou službu zdrželi. Ačkoli to normální člověk nepochopí, stávají se bohužel i takové případy. V takové chvíli dochází samozřejmě k velkému zpoždění a bohužel někdy i k nehodě - v tom případě vyslaný vůz na místo nedojede a vyráží na místo jiný. 

Asi umírám?! Přijeďte rychle!

A dalším nesporým faktem, který může dojezd záchranářů na místo události ovlivnit, jsou "zbytečné" výjezdy záchranné služby. Říkáte si, proč však na rýmu, škrábance od kočky a klíště operátoři z linky 155 sanitku pošlou? Protože lidé svůj stav popíší tak nereálně, že operátorka/operátor nemá jinou možnost než tam posádku záchranářů vyslat. 

To, že se jedná o banální stav, poznají až záchranáři na místě. Pacienta samozřejmě ošetří, některé odvezou do nemocnice, jiné nechají na adrese, kde se osoba "v ohrožení života" nachází. Bohužel tak ale dochází k situaci, kdy nejbližší možná posádka zasahuje u "blbosti", kterou vyřeší praktický lékař či návštěva pohotovosti. Opět se ale dostáváme k egoismu některých Čechů. Je přeci lepší zavolat na záchrannou službu, "přiklášlit" svůj zdravotní stav a čekat, že záchranka dojede naloží pacienta a odveze jej do nemocnice. Mnohdy to lidé dělají, neboť si milně myslí, že nebudou v nemocnici čekat na ošetření. To se však pletou!  

Samozřejmě jsou stavy, kdy si prostě nevíte rady a raději záchrannou službu zavoláte. Na 155 vám ale zvedne telefon zkušená zdravotní sestra či zdravotnický záchranář, kteří zdravotní stav umí vyhodnotit. Některé kraje dokonce provozují informační linku, kde je s těmi samými lidmi možno konzultovat svůj zdravotní stav.

Proto prosím přemýšlejte, kdy záchrannou službu zavoláte. Primárně je záchranka určená k život ohrožujícím stavům či k náhlému zhoršení zdravotního stavu. 

Dlouhé předávání pacientů v nemocnicích

Jsou však také faktory, za které lidé nemohou. Jedná se o technický stav pozemních komunikacích, o počasí a také o to, jak dlouhou dobu stráví posádky záchranných služeb při předávání pacientů v nemocnici. Jsou bohužel nemocnice a oddělení, kde záchranná služba čeká s pacienty mnohdy i několik desítek minut, než službukonající lékař převezme od záchranářů pacienta. 

Na jednu stranu se lékařům nemůžeme divit, neboť než ošetří jednoho pacienta, nechce přijmout od záchranářů pacienta druhého. Na druhou stranu jsou však oddělení, kde záchranáři předávají pacienta zkušené zdravotní sestře, která rozhoduje o tom, zda je pacienta ihned ošetřit nebo může pacient chvíli na první střetnutí s lékařem může počkat. Tato sestra i od posádek záchranné služby přebírá dokumentaci záchranářů a podepisuje jim, laicky řečeno, papír, který záchranáři následně archivují. 

V případě, kdy přijde na tísňovou linku naléhavý hovor, na jehož základě je potřeba výjezdu záchranářů, dispečerky a dispečeři na 155 se prostě nemohou rozkrájet a musí k místu poslat posádku ze vzdálenější výjezdové základny, případně předat výzvu posádce, která právě předala pacienta v nemocnici. Výjezdoví záchranáři tak mnohdy pokračují od výjezdu k výjezdu bez téměř žádné možnosti občerstvení, vykonání potřeb...


Co říci závěrem? Jsou věci, které my lidé ovlivnit nedokážeme. Pak jsou ale také důležité úkony, které jiným mohou zachránit život. 

  1. Nezamykejte vchodové dveře domu! Raději si pořiďte bezpečnostní dveře do sklepů, kočárkáren a třeba i samotných bytů! 

  2. Když za vámi jede jakékoliv vozidlo IZS, uhněte a berte to tak, že zrovna jednou k někomu z vašich blízkých!

  3.  Volejte záchrannou službu opravdu jen ve vážných či život ohrožujících stavech!