"Blogerka" Eliška přibližuje život studentky oboru zdravotnického záchranáře

21.12.2018

Zdravotničtí záchranáři či sestry s ARIP (specializace v oboru zdravotních sester pro urgentní medicínu) musí studovat poměrně nelehkou vysokou či vyšší odbornou školu. Jednou ze studentek oboru zdravotnického záchranáře je i pohledná Eliška Nedvědová, která se rozhodla o svém studiu vytvořit blog a představit tak nelehké studium předcházející nelehké práci na záchranné službě či v nemocnicích na odborných pracovištích. Elišky facebooková stránky i instagramový profil jsou natolik zajímavé, že jsem se rozhodl udělat s toutu mladou slečnou rozhovor. 

Začala si studovat v Liberci na zdravotnického záchranáře. Co Tě k tomu vedlo? 

Od střední školy toužím pracovat jako zdravotnický záchranář a proto jsem si vybírala školu podle toho, zda nabízela obor, na který jsem chtěla jít. Pro mě to tedy od nějakého třetího ročníku byla jasná volba -. A tady v Liberci se mi líbila jednak nabídka předmětů a hlavně také to, že je zde praxe čtyři týdny. Přiznávám, nejvíce mě lákalo i to, že je zde předmět "Problematika letecké záchranné služby", protože mě LZS láká.  

Říkáš, tedy alespoň na své Facebookové stránce, že si chtěla od malička pomáhat lidem. Chceš pomáhat lidem v urgentní medicíně "venku" jakožto záchranářka ZZS? Nebo spíše tíhneš k práci v nemocnici? 

Mým snem, jak jsem již naznačila, je letecká záchranná služba, ale vím, že je velice těžké se tam dostat. Budu určitě šťastná i jako záchranářka na pozemní stanici ZZS, protože na sanitce jsem se viděla od dětství, pokaždé když záchranáři jeli kolem. 

Co Tě vlastně na takové práci láká? Je to nějaký adrenalin či čistě touha pomáhat? 

Na jednu stranu je to trochu adrenalin, který mě láká, ale hlavně je to touha pomáhat, protože s tím se člověk narodí. Tohle povolání, tedy spíš poslání, je o nervech z ocele a srdci ze zlata, a to, si troufám říci, mám. 

Eliška moc dobře ví, do čeho jde. Její stránka na Facebooku je velmi zajímavá! 

Ze svých studií v Liberci si se rozhodla zveřejňovat příběhy na své stránce i Instagramu. To mi přijde jako skvělý nápad. Jak Tě to vlastně napadlo? 

Já vlastně sama nevím. Ale přišlo mi zajímavé podělit se s lidmi o moje zkušenosti s tímto oborem a třeba někomu i pomoci při výběru povolání, když si stránku prohlédne. 

A kolik vlastně máš sledujících a lajků? 

Na instagramu je to od září neuvěřitelných 195 sledujících a na Facebooku je to 22 lidí. Velice mě to těší, protože svoji stránku nijak nepropaguji a ví o ni je rodina a pár známých. (Údaj je starý zhruba tři týdny - poznámka autora.)

Máš už nějaký okruh uživatelů? 

Dá se říci, že ano. Hlavně na instagramu jsou uživatelé, kteří moje příspěvky sledují pravidelně. 

A proč vlastně studuješ v Liberci? Jsi ze Středočeského kraje, blíže rodině Ti studium nevyšlo? 

Liberec pro mě byl zajímavější, jak jsem již zmiňovala. Má nabídku předmětů, která se mi moc líbí a hlavně tu praxi. Naštěstí se s tím rodina smířila a snaží se mi pomáhat, co nejvíce to jde. Velice je za to obdivuji. Loučení není vůbec jednoduché, protože jezdím domů jen na víkendy. 

Teď mě tak napadá. Daří se Ti ve škole? 

Nechci předbíhat, protože ještě za sebou nemám úspěšně zkouškové období, ale zatím se mi docela daří a hlavně mě tato škola opravdu baví, také se objevily úspěchy jako třeba zápočet z psychologie, i když přišly i neúspěchy v podobě nenapsaných testů z jiných předmětů. Ale beru to tak, že i dílčí neúspěch je krok k úspěchu. 

Pojďme se ještě vrátit k tématu sociálních sítí. Co vlastně chceš lidem vše ukazovat? 

Chtěla bych jim ukázat, co se vlastně záchranáři učí za předměty a jaké by měli mít praktické dovednosti, že je toto povolání zajímavé, a hlavně, že se není čeho bát, protože všechno začíná důvěrou v sebe. Ale úplně nejvíce bych chtěla ukázat, že se tento obor dá vystudovat i s jinou střední školou, než je gymnázium nebo střední zdravotnická škola. Sama totiž mám vystudované ekonomické lyceum.

Vím, že jsi také dobrovolná hasička. Věnuješ se třeba zdravovědě i u dobrovolných hasičů? 

Snažím se. Na skoro všech akcích, kterých se náš sbor účastní, jsem jako zdravotník. I když musím zaklepat, naštěstí jsem ještě nebyla potřeba a vše se zatím obchází bez zranění nebo jen s drobnými oděrkami. 

Na škole si poměrně krátkou dobu, přes to se Tě na tuto otázku zeptám. Proč by dle Tebe další lidé měli studovat "zdrávku", jako SŠ, či obor zdravotnického záchranáře na VOŠ/VŠ? 

Zdravotní péče bude potřeba vždy. Ze začátku je to dřina, a není lehké dostat do hlavy vše co je potřeba umět a znát, ale pak to samotné povolání stojí za to, i když vůbec není snadné. Na druhou stranu je samozřejmě také věc každého člověka, zda si k tomuto povolání najde cestu a schopen rychle pomoci ostatním, i když občas bude v práci na úkor svého volnému času a rodiny. Záleží na tom, jak si to člověk dokáže nastavit nejen ve škole, ale hlavně doma, protože podpora rodiny je nejdůležitější. Já osobně bych neměnila. 

Jen pro zajímavost... Kolik je vás žen a kolik mužů ve vaší skupině studentů? 

Je to velice překvapivé, protože si mnozí lidé myslí, že je to spíše povolání pro muže, ale žen je ve skupině více než pánů. Dá se říci, že 2/3 třídy tvoří ženy a 1/3 muži. Doufám, že to všem vydrží a dojedeme společnými silami až ke státní zkoušce. 

Co chystáš dále na svých stránkách? 

Ponechám si to jako překvapení, ale určitě se na stránkách objeví něco málo z praxí (alespoň, kde je mám) a určitě jak se připravuji na jednotlivé zkoušky a zápočty. 

A o blogu si neuvažovala? 

Teď si mě zaskočil. O blogu jsem zatím moc neuvažovala, nejdřív musím skloubit pořádně školu a rodinu. Také bych chtěla začít přispívat na Instagram a Facebook pravidelněji. No uvidíme, třeba si časem pořídím i blog. 

Foto: Archiv Elišky Nedvědové