Ani po smrti nemají klid

17.08.2018

Nadpis dnešního článku některým z vás může přijít jakýsi neohrabaný či špatně napsaný, avšak rád bych dnes napsal krátké zamyšlení nad úmrtím tria mladých českých vojáků, kteří padli na začátku srpna v Afghánistánu. Každá takováto událost je opravdu nemilá a ruku v ruce s ní jde i velký zájem medií, nad kterým však někdy zůstává rozum stát. To, co se vyrojilo po smrti našich vojáků od některých novinářů, silně hraničí s normálním vnímáním...

Na úvod bych však rád ještě poznamenal, že výše i níže psaný text je jen a pouze mou myšlenkou, kterou nechci nikomu vnucovat. Pochopím, pokud někteří z vás stejný názor nebudete mít a pochopím i to, pokud někteří novináři budou naštvaní, avšak rozhodl jsem se, že se o své myšlenky musím podělit. Ještě bych rád poznamenal, že se i já někdy musím věnovat smrti lidí a vím, že "smrt se dobře prodává", tím více smrt vojáků daleko od svých rodin. 

Dnes byl poslední pohřeb trojice padlých vojáků. I na dnešním pohřbu však nechyběly obří zástupy novinářů. Některé redakce na místo vyslaly své zaměstnance rovnou s úkolem připravit živé vysílání z pohřbu posledního z příslušníků AČR, z čehož mi takt trochu rozum zůstává stát. 

Chápu, že je třeba nasbírat sledovanost, že nějak se lidé zaujmout musí, ale je opravdu třeba otravovat rodinu, kolegy padlého vojáka, kamarády a další přítomné na pohřbu kamerami? Je třeba vysílat poslední rozloučení na sociálních sítích? Tato, ale i jiné otázky mi ve spojitosti s takovou situací vystávají z mé mysli.

Velmi etické taktéž bylo to, když jedna z nejmenovaných komerčních televizních stanic na svém webu zveřejnila článek o tom, na kolik si rodiny padlých "přijdou". Situace, kdy novináři mají tendenci zveřejnit, že manželka dostane tolik a tolik set tisíc, matka svého syna tolik, mi přijde opravdu již, a teď mi prosím promiňte, nechutná... Ruku na srdce. Potřebujeme vědět, že rodina dostane po smrti svého nejbližšího peníze? Stejně ty peníze, bohužel, život nikomu nenavrátí a nic si z toho dotyční nevezmou...

Závěrem článku bych rád vzdal hold trojici kluků, kteří odjeli daleko, aby pomohli s obranou území cizího státu. Nechť je chlapům zem lehká a všichni nasazení v misích se v pořádku vrátí domů.